Na mobilu spustím stopky a namířím na ně kameru tak, aby snímala setiny. Signál z kamery zobrazím na displeji. Na displeji uvidím, co zabrala kamera, ale se zpožděním. Toto zpoždění (latence) je fatální pro použití digitálních kamer v některých oborech.
Na obrázku je vidět, že stopky ukazují 11, ale na displeji je ještě 05, latence je tedy 60ms. Kamera pracuje v režimu 30 FPS, display 120 FPS. Z toho vyplývá, že zpoždění vzniká v kameře a odpovídá dvěma snímkům. Mikrokontrolér, který zajišťuje přenos dat, zvládá data předávat bez prodlevy. A to je pouze zpoždění kamery. V reálném životě se signál ještě komprimuje, přenáší, dekomprimuje a zobrazuje. Každý krok si vezme svůj čas. Běžně tak bývá zpoždění okolo 200ms i více.
U videohovorů už jsme si na určité zpoždění zvykli a spíš vadí, pokud je posunutý obraz a zvuk. U FPV ovládní pomalého robota nebo autíčka v terénu je to na hraně. Ale dá se s tím žít. Při FPV ovládání drona za 1500,- Kč je to nepoužitelné. Než se obraz dostane k operátorovi, dron uletí několik metrů.
Další oblastí, kde latence představuje závažný problém je filharmonie a divadlo. Speciálně přenos obrazu dirigenta. Běžně dostupná technika je zde nepoužitelná. Rozdíl 100ms představuje pro muzikanty zpoždění jedné šesnáctinové noty (při tempu 120 BPS) a s tím se nedá hrát.
Tam, kde je potřeba rychlé zobrazení, třeba u FPV ovládání dronů, se stále ještě často používá analogový přenost PAL nebo NTSC. S tím se dá dosáhnout latence 20ms. Firma DJI má vlastní protokol HDL FPV, který slibuje 28ms digitálně.
Video z kamikadze drona, ze kterého je evidentní použití analogového přenosu:
- poměr stran
- mizerná kvalita
- rozplizlé barvy
- zrnění v situacích výpadku signálu
JAPAEL - Jarda Pavlíček Elektronika 
Napsat komentář